Seznam filmů, které zmiňuje Syd Field – Inspirace pro scénáristy
Seznam filmů vychází z knih legendárního scénáristy a lektora Syda Fielda, který zásadně ovlivnil způsob, jakým se učí psaní scénářů po celém světě. Najdete zde tituly, na nichž Field vysvětluje principy tří dějové struktury, budování postav a dramatického napětí – ideální inspirace pro každého, kdo se zajímá o scénáristiku a filmové vyprávění. Pokud neumíte anglicky, doporučuji knihu v českém překladu Jak napsat dobrý scénář.
Úvodní motivace
Syd Field. Pro každého, kdo to se scenáristikou myslí vážně, je jeho kniha „Screenplay: The Foundations of Screenwriting“ naprostá bible. Field však není jen teoretik – jeho genialita spočívá v tom, že své principy, od slavné tří dějství struktury po klíčové Zlomové body (Plot Points), okamžitě demonstruje na konkrétních filmových dílech.
Číst Fielda bez zhlédnutí filmů, které zmiňuje, je jako číst noty bez poslechu hudby.
Tyto snímky – od nadčasových klasik až po moderní trháky – nejsou na seznamu náhodou. Slouží jako vaše vizuální učebnice. Když se na ně díváte, nehledejte jen zábavu, ale aktivně hledejte a analyzujte:
- Kde přesně? se nachází onen slavný bod obratu 1 (Plot Point I), který posune příběh do druhého dějství?
- Jak postava prochází? Fází Konfrontace (Dějství II) a jaké překážky jí Field popisuje?
- Jak se přesně odehraje Bod obratu 2 (Plot Point II) a jakým způsobem uvede děj do závěrečného rozuzlení?
Proto vás chceme vyzvat: Vezměte si k ruce Fieldovu knihu (nebo alespoň její základní principy), pusťte si jeden z filmů z následujícího seznamu a sledujte ho s očima scenáristy. Zastavujte, přetáčejte zpět, analyzujte a pochopíte, že tyto filmy jsou nejlepší, nejpraktičtější a nejzábavnější školou filmového vyprávění, jakou můžete získat.
Připravte se na to, že už se nikdy nebudete dívat na filmy stejně jako dřív – stanete se aktivními pozorovateli filmové struktury. Zde je seznam vaší povinné scenáristické četby podle Syda Fielda, kterému vděčí za znalost řemesla generace scenáristů.
1. Čínská čtvrť (Chinatown, 1974)
Režie: Roman Polanski
Field tento film považuje za „učebnicový“ příklad scénáře, který má dokonale vystavěnou strukturu.
Klíčový princip: Struktura tří dějství a dramatické zvraty.
První dějství: detektiv Gittes přijímá běžný případ.
Druhé dějství: objevuje se systém korupce a osobní vazby.
Třetí dějství: tragické rozuzlení – nevyřešitelný morální konflikt.
Poučení: Každý z dějství přináší jasnou změnu směru příběhu – ideální studijní příklad.
2. Kmotr (The Godfather, 1972)
Režie: Francis Ford Coppola
Klíčový princip: Transformace postavy
Field často analyzuje Michaela Corleona jako příklad proměny postavy – z nevinného outsidera se stává chladný vůdce mafie.
Poučení: Film ukazuje, že hlavní postava nemusí být „kladná“, ale musí procházet vnitřní proměnou, kterou divák chápe a sleduje.
3. Amadeus (1984)
Režie: Miloš Forman
Klíčový princip: Vnitřní konflikt postavy
Salieriho závist a jeho vztah k Mozartovi tvoří motor příběhu. Field film používá jako dokonalý příklad „vnitřního antagonisty“.
Poučení: Scénář nepotřebuje velkou akci, pokud má silný emocionální konflikt a jasně vedené téma.
4. Casablanca (1942)
Režie: Michael Curtiz
Klíčový princip: Téma a oběť hlavního hrdiny
Rickův příběh je podle Fielda ukázkou, jak se osobní touha střetává s morální volbou.
Poučení: Struktura filmu přesně odpovídá Fieldovu paradigmatu: set-up (seznámení s prostředím), konfrontace (návrat Ilsy), rozuzlení (volba mezi láskou a povinností).
5. Annie Hallová (Annie Hall, 1977)
Režie: Woody Allen
Klíčový princip: Nelineární struktura a autenticita
Film je důkazem, že i nestrukturovaně působící příběh může mít pevný dramatický základ.
6. Přelet nad kukaččím hnízdem (One Flew Over the Cuckoo’s Nest, 1975)
Režie: Miloš Forman
Klíčový princip: Konflikt systému a jednotlivce
Field zdůrazňuje, že drama vzniká ze střetu hodnot, nikoli pouze z akce.
Poučení: Hlavní postava nemusí „vyhrát“, ale musí dosáhnout proměny – Randle McMurphy obětuje svobodu, aby jiní mohli žít svobodně.
7. Butch Cassidy a Sundance Kid (1969)
Režie: George Roy Hill
Klíčový princip: Dynamika dvojice postav
Field poukazuje na to, jak scénář vyvažuje humor, akci a tragiku prostřednictvím vztahu hlavních hrdinů.
Poučení: Postavy fungují nejlépe, když se jejich charaktery doplňují a zároveň vytvářejí napětí.
8. Rocky (1976)
Režie: John G. Avildsen
Klíčový princip: Cíl a vnitřní vítězství
Field cituje Rockyho jako příklad hrdiny, který „nevyhraje zápas, ale vyhraje sebe“.
Poučení: Divák nepotřebuje vítězství, potřebuje duševní očistu – to je rozdíl mezi příběhem a sportovním výsledkem.
9. Thelma a Louise (Thelma & Louise, 1991)
Režie: Ridley Scott
Klíčový princip: Síla rozhodnutí postav
Podle Fielda je to moderní archetyp cesty hrdiny (či hrdinek).
Poučení: Skvělý příklad, jak vnější události (útěk) odrážejí vnitřní osvobození.
10. Forrest Gump (1994)
Režie: Robert Zemeckis
Klíčový princip: Vyprávění skrze perspektivu postavy
Field film uvádí jako příklad, jak i pasivní hrdina může nést příběh, pokud má jasný hlas a cíl.
Poučení: Struktura je volná, ale každá epizoda posouvá téma „život jako běh“.
11. Titanic (1997)
Režie: James Cameron
Klíčový princip: Emoce a universální téma
I velkolepý blockbuster může být přesně strukturován: setkání – konflikt – oběť.
Poučení: Každá scéna posiluje téma „ceny za svobodu“ – a to je podle Fielda základ dobrého scénáře.
12. Zúčtování s minulostí (The Deer Hunter, 1978)
Režie: Michael Cimino
Klíčový princip: Posttraumatická změna postavy
Field zdůrazňuje, že struktura má být „emocionální cestou“.
Poučení: Každý akt posouvá psychologickou změnu – od kamarádství přes válku až po vinu a vykoupení.
13. Tootsie (1982)
Režie: Sydney Pollack
Klíčový princip: Ironie a dvojí identita
Hlavní hrdina se mění díky vnější masce – učebnicový příklad Fieldovy věty: „Postava se mění, když okolnosti donutí k činu.“
Poučení: Komedie i drama vyžadují stejně silnou strukturu.
14. Terminátor (The Terminator, 1984)
Režie: James Cameron
Klíčový princip: Jednoduchý cíl, silné překážky
Field zdůrazňuje sílu jasného cíle – Sarah Connor musí přežít, tečka.
Poučení: Jednoduchý motiv + rostoucí překážky = dramatické napětí.
15. 12 rozhněvaných mužů (12 Angry Men, 1957)
Režie: Sidney Lumet
Klíčový princip: Konflikt hodnot v uzavřeném prostoru
Film ukazuje, že drama nepotřebuje pohyb – jen střet postojů.
Poučení: Ideální ukázka dialogového napětí a práce se skupinovou dynamikou.
16. Star Wars: Epizoda IV – Nová naděje (Star Wars: Episode IV – A New Hope, 1977)
Režie: George Lucas
Klíčový princip: Cesta hrdiny (Hero’s Journey)
Field film často uvádí při vysvětlování „volání k dobrodružství“ a tříaktové struktury.
Poučení: Ukázkový příklad, jak klasický mýtus (Joseph Campbell) funguje v moderním scénáři – Luke přijímá výzvu, selhává, ale proměňuje se.
17. Lovec jelenů (The Deer Hunter, 1978)
Režie: Michael Cimino
Klíčový princip: Posttraumatický vývoj postavy
Field jej cituje pro ukázku, jak lze vyprávět příběh pomocí „tří oddělených světů“ (před válkou, během války, po válce).
Poučení: Struktura může mít epický rozměr, pokud zůstane zaměřená na vnitřní změnu hrdiny.
18. Maratónec (Marathon Man, 1976)
Režie: John Schlesinger
Klíčový princip: Postupné odhalování pravdy
Field ho používá k vysvětlení, jak se napětí buduje přes otázky „co se děje?“ a „kdo říká pravdu?“.
Poučení: Thriller stojí na informacích dávkovaných přesně ve chvíli, kdy divák potřebuje novou otázku.
19. Bez východiska (No Way Out, 1987)
Režie: Roger Donaldson
Klíčový princip: Dramatické odhalení (reversal)
Field film vyzdvihuje kvůli skvělému závěrečnému zvratu, který přitom logicky vychází z předchozí struktury.
Poučení: Nečekaný konec musí být zároveň nevyhnutelný.
20. Absolvent (The Graduate, 1967)
Režie: Mike Nichols
Klíčový princip: Ztracená generace a symbolický konflikt
Benjamin je typickou postavou, která „neví, co chce“. Field film cituje jako ukázku dramatické pasivity a hledání smyslu.
Poučení: I pasivní hrdina může fungovat, pokud příběh nutí k rozhodnutí.
21. Půlnoční kovboj (Midnight Cowboy, 1969)
Režie: John Schlesinger
Klíčový princip: Přátelství a morální proměna
Field upozorňuje, že film propojuje dvě zdánlivě neslučitelné postavy a ukazuje jejich vnitřní růst.
Poučení: Skutečné drama se rodí z konfrontace hodnot, ne z vnější akce.
22. Tootsie (1982)
Režie: Sydney Pollack
Klíčový princip: Identita a autenticita
Hlavní hrdina musí lhát, aby poznal pravdu o sobě. Field často zdůrazňuje ironii jako nástroj proměny postavy.
Poučení: Komedie může mít hlubší téma než drama, pokud se opírá o vnitřní konflikt.
23. Rain Man (1988)
Režie: Barry Levinson
Klíčový princip: Vztah dvou kontrastních postav
Field film používá k ilustraci vývoje vztahu, který zároveň nese téma empatie.
Poučení: Scénář má sílu, když se změna děje mezi postavami, ne jen v nich.
24. Jako zabít ptáčka (To Kill a Mockingbird, 1962)
Režie: Robert Mulligan
Klíčový princip: Morální jádro příběhu
Field jej zmiňuje jako příklad scénáře, který pracuje s tématem „spravedlnosti“ bez moralizování.
Poučení: Silné téma nepotřebuje proklamace – stačí činy postav.
25. Někdo to rád horké (Some Like It Hot, 1959)
Režie: Billy Wilder
Klíčový princip: Tempo a eskalace situace
Field připomíná, že komedie funguje stejně jako thriller: rostoucí tlak a vyšší sázky.
Poučení: Každá scéna by měla posunout postavy do horší (ale zábavnější) situace.
26. Připoutejte se, letíme do Varšavy! (Airplane!, 1980)
Režie: Jim Abrahams, David a Jerry Zucker
Klíčový princip: Parodie jako strukturální disciplína
Field ukazuje, že i parodie musí mít pevnou strukturu, jinak se rozpadne.
Poučení: Humor funguje, jen pokud divák chápe základní dramatickou situaci.
27. Bezmocná (Clueless, 1995)
Režie: Amy Heckerling
Klíčový princip: Moderní adaptace klasiky
Field ji uvádí jako doklad, že literární struktura (Emma od Jane Austen) lze přenést do současnosti.
Poučení: Dobrá adaptace zachovává téma, nikoli nutně děj.
28. Svědek (Witness, 1985)
Režie: Peter Weir
Klíčový princip: Křížení žánrů
Film spojuje thriller a romantické drama. Field jej cituje jako příklad efektivní rovnováhy mezi vnější akcí a vnitřní proměnou.
Poučení: Žánry lze kombinovat, pokud všechny slouží stejnému emocionálnímu oblouku.
29. Blízká setkání třetího druhu (Close Encounters of the Third Kind, 1977)
Režie: Steven Spielberg
Klíčový princip: Vize a posedlost
Field film používá jako ukázku hrdiny, jehož posedlost vede k pochopení světa.
Poučení: Divák odpustí iracionalitu, pokud hrdinův cíl má emocionální pravdu.
30. Deník Bridget Jonesové (Bridget Jones’s Diary, 2001)
Režie: Sharon Maguire
Klíčový princip: Osobní krize jako struktura romantické komedie
Field (v pozdějších rozhovorech) uváděl tento film jako ukázku, že i rom-com může mít pevné body obratu.
Poučení: První dějství – chaos, druhý – sebereflexe, třetí – rozhodnutí. Jednoduché, ale funkční.
31. Čelisti (Jaws, 1975)
Režie: Steven Spielberg
Klíčový princip: Budování napětí a jasné cíle postavy
Field často používá Čelisti jako ukázku „čisté dramatické ekonomie“. Každá scéna má smysl – žádné zbytečnosti.
Poučení: Skvělý příklad filmu, kde hrdina nejdříve reaguje (útěk), poté jedná (lov) – klasický trojaktový vývoj.
32. Vetřelec (Alien, 1979)
Režie: Ridley Scott
Klíčový princip: Eskalace hrozby a přechod z pasivity k akci
Field film zmiňuje jako ideální příklad struktury „set-up – konfrontace – rozuzlení“.
Poučení: Hrdinka Ripleyová začíná jako součást týmu, ale končí jako jediná přeživší – dramatická změna, kterou Field považuje za podstatu dobrého scénáře.
33. Mlčení jehňátek (The Silence of the Lambs, 1991)
Režie: Jonathan Demme
Klíčový princip: Dvojí konflikt – vnější i vnitřní
Clarice Starling bojuje s vrahem, ale i se svým strachem a minulostí.
Poučení: Field zdůrazňuje, že ideální scénář má hrdinu, který bojuje na dvou úrovních – fyzické a psychické.
34. Psycho (1960)
Režie: Alfred Hitchcock
Klíčový princip: Zvrat jako strukturální prvek
Field považuje Psycho za výborný příklad, jak „porušit pravidla“ bez ztráty struktury.
Poučení: I když hlavní postava zemře uprostřed filmu, struktura zůstává pevná – dramatické otázky se jen přenesou na jiné postavy.
35. Taxikář (Taxi Driver, 1976)
Režie: Martin Scorsese
Klíčový princip: Vnitřní rozklad a osamění
Field zmiňuje tento film jako studii psychologického oblouku postavy, která se propadá do šílenství.
Poučení: Postava nemusí „napravit svět“, ale musí naplnit svůj osud – i když destruktivně.
36. Network (Síť, 1976)
Režie: Sidney Lumet
Klíčový princip: Satira a tématická konzistence
Field cituje Síť jako ukázku scénáře, který staví svět kolem jednoho silného tématu – mediální manipulace.
Poučení: Když všechny postavy slouží stejnému tématu, vzniká soudržný film.
37. Smrtonosná past (Die Hard, 1988)
Režie: John McTiernan
Klíčový princip: Jednotná linie akce a překážky
Field film označuje jako dokonalý akční scénář: jednoduchý cíl, silné překážky, rostoucí tempo.
Poučení: Každý čin hrdiny musí být reakcí na situaci – to udržuje příběh živý.
38. Osudová přitažlivost (Fatal Attraction, 1987)
Režie: Adrian Lyne
Klíčový princip: Psychologické napětí a morální dilema
Field film chválí za to, že se konflikt neodehrává jen vně, ale i uvnitř hrdiny – mezi vinou a strachem.
Poučení: Zápletka může být jednoduchá, pokud emocionální tlak roste v každé scéně.
39. Klub rváčů (Fight Club, 1999)
Režie: David Fincher
Klíčový princip: Nevěrohodný vypravěč a dualita postavy
Field film zmiňuje jako moderní ukázku experimentu, který stále respektuje tříaktovou strukturu.
Poučení: I při nelineárním vyprávění zůstává struktura základem – musí mít začátek, prostředek a konec (byť skryté).
40. Sedm (Se7en, 1995)
Režie: David Fincher
Klíčový princip: Eskalace konfliktu a morální rozhodnutí
Field uvádí film jako příklad scénáře, který drží jednotu tématu (hřích) od první do poslední scény.
Poučení: Všechny události směřují k jednomu nevyhnutelnému konci – to je síla dramatické struktury.
Filmy budou průběžně doplněny.